Pohanská

Ležím v trávì
oèi se klíží
ranou v hlavì
krev vytéká
Cítím kroky
vím, ona se blíží
vìrnì èeká
na èlovìka

Znám ji dlouho
v patách mi kráèí
vèera tamti
dnes tedy já
Ona zpívá
od hor se mraèí
mrtvá, živá
a není Živa

Tak jako není zlato všechno, co se tøpytí
a zima navždy zemi nezamyká
má náruè není jenom zmar a krupobití
je spánek vìèný znaveného bojovníka

Dažbog štít svùj
k Zavyjdu sklání
až se setmí,
smíøím se s tím
potom v Návu,
do jejích dlaní
svou tìžkou hlavu,
rád položím

Tak jako není zlato všechno, co se tøpytí
a zima navždy zemi nezamyká
má náruè není jenom zmar a krupobití
je spánek vìèný znaveného bojovníka

V náruèi mojí rány všechny se ti zhojí
nabereš sílu, zrak tvùj roztøíští kal
branami Návu se mnou projdeš v plné zbroji
po boku vìrných usedneš a zas budeš král